Jsou rodiče, kteří preferují domácí vzdělávání. Dříve to bylo trestné, ale v současné době je to ze zákona možné. Samozřejmě každý takový školák má svou klíčovou základní školu, kde musí docházet pravidelně na přezkoušení. Je mnoho výhod a samozřejmě nevýhod tohoto vzdělávání. Jedním z důvodů proti je ten, že dítě přichází o důležitý proces, který nutně ke vzdělávání patří a tím je socializace.
Zastánci domácího školství argumentují tím, že je to dítěti kompenzováno volnočasovými aktivitami, jako jsou kroužky, ale setkávat se s jinými dětmi nestačí. Důležité je umět se naučit vycházet s nimi, přizpůsobit se, umenšit se ve svých potřebách, nebo se naopak v určitých situacích naučit zdravě se prosadit a k tomu hodina tréninku nebo klavíru nestačí. Určitým řešením může být komunitní vzdělávání v menších komunitách, které splňují představy o domácím vzdělávání, a zároveň se jedná o kolektivní záležitost. Bohužel tento způsob ještě není v naší republice příliš rozšířený.
Domácí vzdělávání ne zcela dobrovolné
Vraťme se ovšem k domácímu vzdělávání. Jsou rodiče, kteří nejsou skalní zastánci tohoto vzdělávání, ale nakonec jím mohou vzít zavděk. Týká se to například rodin, kde rodiče z profesních důvodů hodně cestují po světě, aniž by byly konstantně usídleni, případně rodiče, kteří například bydlí v horských lokalitách, kde je obtížná dostupnost do školy (například majitelé penzionu či hotelu) nebo rodičů, jejichž dítě má natolik specifické vzdělávací potřeby, že jsou jen obtížně uspokojovány v běžných školách.
Tito rodiče pak rozhodně vítají možnost, aby si dítě vzdělávali doma s tím, že dvakrát ročně musí dítě k přezkoušení. Samozřejmě v případě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je důležitá spolupráce také s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo speciálně-pedagogickým centrem, či ještě jinými odborníky.