Satelitní sledování je jedno z kontroverzních témat současnosti, zvláště pokud se tímto způsobem sledují konkrétní osoby. Mnozí jej považují za zásah do soukromí, který je nepřípustný a jde zcela proti Ústavě. Jiní sice oceňují jeho možný přínos, zejména co se chytání zločinců týče, avšak bojí se, že takto získané informace mohou být zneužity.

 

Je však faktem, že tyto názory jsou z velké části ovlivněny tím, jak je tento typ sledování zobrazován ve filmech. Vzpomeňme jen například na scénu z filmu Muži v černém, kdy agent K pomocí této metody sleduje svou dávnou lásku. Jak to ale probíhá ve skutečnosti?

 

Za prvé je nutné se zbavit představy, že se to děje pomocí kamer, které jsou tam umístěny. To by totiž bylo velmi nepraktické – koneckonců by stačilo, kdyby daná osoba zašla do budovy s několika možnými východy.

 

Dále musíme k tomu přičíst fakt, že pokud bychom takto sledovali více osob například ve stejném okrese, pak by bylo potřeba družic mnohem více, neboť když by byla jedna kamera zaměřena právě na jednu osobu, logicky by nemohla zabírat tu druhou. Jak je tedy vidět, tento typ je v současné době nerealizovatelný.

 

satelit1

 

Jak se tedy provádí? V současné době se nejvíce využívá signálu mobilních telefonů. Ty jsou připojeny na družici prakticky neustále, vzhledem k tomu, že dnešní chytré typy mají zabudované vlastní internetové připojení. Ty pak odesílají údaje o své poloze. Na tom však není nic zákeřného, koneckonců právě tímto způsobem fungují veškeré navigace, ať už se jedná o ty v mobilu či v automobilu.

 

satelit2

 

Je však faktem, že ač většina z nás uznává užitečnost tohoto typu technologií, tím hlavním, co vzbuzuje obavy, je zneužití takto získaných dat. Tomu se samozřejmě vlády snaží předcházet, a to především přísnými zákony a předpisy o tom, jak s nimi má být nakládáno, jak mají být uchovávány a po jakou dobu a také kdo k nim může mít přístup.

 

Jak je vidět, prozatím se není příliš čeho bát. Koneckonců stačí, když necháme mobilní telefon dona.